Zlatý záchranářský kříž
„Záchranářství je stav mysli“
1A. Záchranářský čin laiků
subkategorie dospělých
Zlatý záchranářský kříž
Záchrana těžce zraněného řidiče z hořícího auta
Řidiči osobního auta se při cestě za vnučkou podle všeho udělalo za volantem špatně, sjel do příkopu a čelně narazil do stromu. Auto vzplálo v motorovém prostoru a muž se pro těžká poranění nemohl dostat ven. Z Kašperských Hor do Radešova v době nehody projížděl autobus společnosti Probobus Beroun.
František Vlk, řidič autobusu, se ve všech směrech zachoval jako profesionál a neváhal pro záchranu života nasadit svůj vlastní. Zastavil v bezpečné vzdálenosti od havarovaného auta a minimalizoval tak riziko, že by nehodu někdo přehlédl. Když přiběhl k autu, zpozoroval, že zpod kapoty vyšlehávají plameny. Rychle se vrátil do autobusu pro hasicí přístroj a požár dostal pod kontrolu. Nebýt tohoto včasného zásahu, požár by zachvátil celé vozidlo a následky nehody mohly být katastrofické.
Zatímco kontroloval stav zraněného, objevil se u nehody další svědek. František Vlk, který i přes závažnost situace zachoval chladnou hlavu, jej poprosil o zavolání na tísňovou linku 112. Následně těžce poraněného řidiče z vozu vytáhli.
Dle slov Františka Vlka pak událost dostala rychlý spád. K nehodě přijeli místní hasiči JSDH Kašperské Hory a profesionální hasiči ze Sušice, zraněného převzali do péče, vzápětí přijela sanita a následně přistál na místě vrtulník. Hasiči transportovali zraněného do vrtulníku a provedli konečné dohašení motorového vozidla.
Navzdory hrdinskému činu a odvaze František Vlk skromně prohlásil: „Vždyť to nic nebylo, to by přece udělal každý.“
1B. Záchranářský čin laiků
subkategorie děti a mládež do 18 let
Zlatý záchranářský kříž
Záchrana rodiny při požáru
V lednu roku 2012 v noci ze 13. na 14. vypukl v půdním prostoru jednopatrového rodinného domu v Tovární ulici ve Volarech požár, který se po střeše a střešními podhledy rozšířil i na další rodinný dům stojící v těsné blízkosti. K požáru došlo krátce po půlnoci, kdy všichni obyvatelé obou domů již spali.
Tehdy čtrnáctiletý Radek Jiraň spal se svojí desetiletou sestrou a tříletým bratrem v dětském pokoji v podkroví, kam se jako do jediné místnosti domu dostal kouř z požáru. Ten naštěstí Radka vzbudil. Radek vyšel z pokoje a viděl, jak se kouř valí z půdy. Okamžitě začal jednat. Běžel do ložnice rodičů a vzbudil otce, poté se vrátil do podkroví, odkud vynesl malého bratříčka. S ním pak běžel do přízemí, kde vzbudil babičku s dědou a společně zavolali hasiče. Do horních pater se pak vrátil spolu s otcem, kterému pomohl s evakuací sestry a matky, jež měla v té době zraněnou nohu a nemohla sama odejít.
Radek Jiraň prokázal, že umí ve vypjatých situacích zachovat chladnou hlavu a neváhá kvůli záchraně života jiných riskovat své vlastní zdraví či život. Svým duchapřítomným jednáním uchránil zdraví a život celé své rodině.
Záchrana dědečka
čestné uznání
„Kdyby tu nebyla Janička, tak by pro mě přijela černá sanitka. Je to fantazie, jakou mám vnučku,“ říká Jan Šálek (63) z Kostelce nad Černými lesy u Prahy. Život mu svou pohotovou reakcí zachránila jeho teprve čtyřletá vnučka. Hrdinkou se malá slečna stala poslední červencový pátek.
Jan Šálek je diabetik a již rok si píchá inzulin. Osudný den se mu udělalo špatně. „Slyšel jsem ji, jak mi říkala: Dědo, co ti je? Pak si nepamatuji nic. Probral jsem se, když už tu byli záchranáři,“ vypráví Janin děda.
A právě v době, která pro něj zůstala zahalena tmou a byla předzvěstí smrti, zasáhla bez váhání jeho vnučka. Místo toho, aby jako většina dětí jejího věku jen vyděšeně plakala, utíkala k sousedům pro pomoc. Ti zavolali záchranku. „Zdravotníci muži podali glukózu, pak ho odvezli do nemocnice. Jen díky duchapřítomné dívence vše dopadlo dobře,“ uvedla mluvčí středočeské záchranné služby Nina Seykorová.
Na svoji dceru je neuvěřitelně hrdá maminka Jana Vejvodová (33): „Jsem jí moc vděčná, díky ní mám ještě tatínka. Bylo osudové, že zrovna ten den nešla do školky,“ říká.
Záchrana muže krvácejícího z tepny
čestné uznání
Martin s kamarádem slyšeli volání o pomoc. Na místě viděli pána, který si při pádu odřízl o rozbité sklo část paže a boku a značně krvácel z tepen. Martin Beneš ruku ovázal ubrusem ze stolu, ránu stáhl a mobilem zavolal záchrannou službu. Kamarád utekl, a tak sám uložil zraněného do stabilizované polohy, komunikoval s ním a snažil se, aby neomdlel. Když přijela Záchranná služba Ústí nad Labem, bylo zřejmé, že zraněnému poskytnutou pomocí zachránil život.
Martin je hráčem FK ČL Neštěmice, studentem ZŠ Hluboká v Neštěmicích a klub se o jeho činu dozvěděl, až když sám zraněný napsal dopis do Základní školy Hluboká – Neštěmice a jeho dopis vedení školy přečetlo ve školním rozhlase. Výbor klubu Neštěmice nominaci podporuje právě i pro chlapcovu skromnost a jeho odvahu, s níž bezchybně zachránil těžce zraněného člověka.
2. Záchranářský čin profesionálů jednotlivců
Zlatý záchranářský kříž
Záchrana muže při požáru
Policista pprap. Martin Šindelář byl dne 8. 9. 2012 ve dvě hodiny ráno vyslán dozorčí službou společně se svými kolegy pprap. Císlerem a pprap. Truhlářem k požáru v bytovém domě v Sokolově. Policejní hlídka přijela na místo jako první ze složek IZS.
Z bytu ve třetím patře panelového domu se valil hustý dým a plameny zachvátily celý jeden pokoj. Soused policistům sdělil, že by se v bytě měl nacházet muž, který volal o pomoc. Policista pprap. Šindelář si při hašení ohně všimnul postavy krčící se pod stolem. Okamžitě to oznámil kolegům a s mokrým hadrem, který si dal před ústa, vběhl do bytu, odkud evidentně zmateného muže, který hořící byt nechtěl opustit, vyvedl. Po krátké chvíli začal v kuchyni hořet plyn, který se nacházel jen kousek od místa, kde byl muž schovaný. Ten se ještě před odjezdem do nemocnice podrobil dechové zkoušce, která ukázala, že je pod vlivem alkoholu.
Pprap. Šindelář obdržel za hrdinský čin služební medaili „Za statečnost“, kterou převzal osobně od policejního prezidenta plk. Mgr. Martina Červíčka.
3. Záchranářský čin profesionálního týmu
Zlatý záchranářský kříž
Drtička
vítězové: HZS Plzeňského kraje, PS Přeštice, příslušníci: ppor. Karel Hůla, nprap. Ing. Jan Hůla, pprap. Bohuslav Janka, pprap. Václav Šašek, nstržm. Václav Rada, nstržm. Pavel Jílek a nstržm. Pavel Hauer
Dne 24. května 2012 byla na žádost Zdravotnické záchranné služby vyslána jednotka PO k mimořádné události ve firmě ASAVET Biřkov. Po příjezdu na místo zásahu bylo zjištěno, že se osádka ZZS spolu s Leteckou záchrannou službou Plzeňského kraje pokoušejí dostat k osobě, která se nachází v drtičce kafilerních produktů v hloubce asi 4 metrů. Kluzké, mastné stěny drtičky a nesnesitelný zápach tlejících kafilerních zbytků přitom znemožňovaly nejen jejich zásah, ale i jakýkoli dlouhodobější pobyt prvních zachraňujících na místě zásahu bez použití dýchací techniky.
Dva hasiči-lezci specializující se na práce ve výšce a nad volnou hloubkou dostali za úkol za použití dýchacích přístrojů zjistit stav zraněné osoby, která v danou chvíli nejevila známky života, poskytnout této osobě předlékařskou pomoc a následně zajistit podmínky pro její transport z jímky. Po slanění hasičů-lezců až na dno jímky museli být tito příslušníci zajištěni pomocí nízkoprůtažného lana, neboť pohyb po dně drtičky znesnadňovalo mimořádně kluzké prostředí způsobené mastnotou ze zpracovávaných zvířat, dále pak zkosený profil drtičky a zejména pak drtící šnek, který procházel po celém jejím dně a pod nímž se nacházel prostor zatopený vodou. Při tomto průzkumu lezci zjistili, že postižená osoba je dosud při životě, nachází se však v bezvědomí, ze kterého se jen čas od času probere. V této situaci bylo nezbytné neodkladně provést úkony k zajištění základních životních funkcí zraněného – uvedení dva lezci tak učinili za použití prostředků z výbavy LZS, a to na základě instrukcí, které jim poskytoval lékař LZS z vnějšku jímky.
V průběhu provádění vyprošťovacích prací se objevilo ještě několik dalších překážek. Jednou z nich byla nadměrná hmotnost postiženého, jakož i skutečnost, že postižený měl jednu ruku zaklesnutou ve šneku dopravníku, a to částečně pod zpracovávanými kusy hovězího dobytka, které se již nacházely ve značném stupni rozkladu. Proto byla zasahující skupina posílena o další příslušníky. Po zafixování postižené osoby do nosítek bylo přistoupeno k jejímu vyzdvižení pomocí nízkoprůtažných lan a jednoduchého kladkostroje. Vyproštění osoby od příjezdu jednotky na místo zásahu do okamžiku předání postiženého posádkám ZZS a LZS trvalo celkem 16 minut.
Pro uvedený zásah bylo charakteristické zejména jeho provedení ve zvlášť obtížných podmínkách, což si vyžádalo dokonalou souhru všech zasahujících hasičů. Rychlým a bezchybným provedením zásahu prokázali zasahující příslušníci svoji vynikající zdatnost i odbornost.
Potopené vozidlo
čestné uznání
Dne 27. října 2012 došlo kolem 16 hodiny v obci Děkanovice k dopravní nehodě, při níž sjel osobní automobil s tříčlennou posádkou do rybníka. Automobil se převrátil na střechu a potopil se. Jeden z pasažérů se dostal z potopeného vozidla vlastními silami, další dva zůstali uvězněni ve vozidle.
Nehodu naštěstí mimo jiných viděl Ivo Kratochvíl, který se okamžitě vrhl do rybníka. Otevřel zadní dveře, kterými však nic neviděl. Přivolal souseda Zdeňka Kamarýta, který přijel s traktorem a na zadní nápravu vozu zavěsil hák s ocelovým lanem a vozidlo vytáhl z vody. Zachránci spatřili ve voze dvě osoby a vytáhli je na břeh. Ani jedna z nich nedýchala, byly v bezvědomí. Pan Ivo Kratochvíl se Zdeňkem Kamarýtem je začali oživovat; mezitím se sbíhali další občané a pomáhali jim střídavě s resuscitací.
Jednatřicetiletou řidičku a těžce zraněného devětadvacetiletého spolujezdce ze zadního sedadla pak předali do péče zdravotníkům. Ženu po obnovení základních životních funkcí převezli do benešovské nemocnice. Muže s vážným vnitrolebečním poraněním zdravotníci transportovali do Fakultní nemocnice v Praze-Motole.
4. Nejkurioznější záchranářský čin
Zlatý záchranářský kříž
Brenda zachránila svoji paničku
Věře Janoštíkové se stal před devíti lety úraz, po němž zůstala od prsou dolů ochrnutá na vozíku.
Její život opět dostal smysl, když si v prosinci 2005 vezla domů čerstvě vycvičenou asistenční fenku zlatého retrívra Brendu. „Je to moje velká pomocnice a nejlepší kamarádka. Ale v listopadu loňského roku prokázala, že umí ještě daleko víc, než jen pomáhat – zachránila mi totiž život,“ říká Věra. Večer před spaním vyrazila s Brendou na procházku. Silnice byly bez sněhu, rozhodla se proto jet nazpátek okolo bazénu pro veřejnost, od nějž vede strmá cesta dolů na silnici. „Neviděla jsem však, že je silnice namrzlá, najednou jsem dostala smyk a spadla z vozíku do strouhy. Telefon jsem s sebou neměla a tu noc byla veliká zima,“ vypráví Věra. Když Brenda uviděla, co se stalo, hned běžela pro pomoc. Protože v blízkosti nikdo nebyl, napadlo ji běžet do nejbližší hospody.
Vběhla dovnitř a začala strašně štěkat. „Bohužel jí při nočním venčení nedávám dečku označující asistenčního psa, takže si nejprve